Vydejte se na cestu do nejznámějších lázní v Česku a prozkoumejte Karlovy Vary podle svého! Pohodlný autobus vás zaveze z Prahy přímo do tohoto slavného lázeňského města, kde budete mít 5 hodin na samostatné objevování. S audioprůvodcem ve sluchátkách se dozvíte vše o léčivých pramenech, bohaté historii a ikonických památkách, jako je Vřídlo, kolonády nebo proslulá sklárna Moser.
Nechte se okouzlit jedinečnou atmosférou města, projděte se malebnými lázeňskými uličkami a ochutnejte tradiční minerální prameny a karlovarské oplatky. S PREMIANT eGuide si můžete naplánovat svůj den přesně podle sebe – ať už si vychutnáte výhled z rozhledny Diana, navštívíte muzeum Becherovky nebo se necháte hýčkat v místních lázních.
Po dni plném objevování se pohodlně vrátíte zpět do Prahy. Tento zážitek je ideální pro ty, kteří chtějí poznat Karlovy Vary bez průvodce, ale s veškerými informacemi po ruce. Užijte si svobodu objevování a ponořte se do kouzla tohoto lázeňského skvostu!
Jako pozornost od nás dostanete vstupenku do Království železnic v Praze (lze využít kdykoli po prohlídce).
Hotel Thermal je výšková budova postavená v šedesátých letech minulého století a působí jako strážce při vchodu do lázeňského centra. Projekt vytvořili manželé Machoninovi ve stylu brutalismu. Tomuto projektu muselo ustoupit třicet secesních domů z devatenáctého století. K tomuto komplexu patří i festivalové kino pro tisíc dvě stě diváků a pět konferenčních a promítacích sálů pro dva tisíce návštěvníků. Dominantou je šedesátimetrová železobetonová konstrukce. Velmi populární je plavecký termální bazén, situovaný na skále nad hotelem. Mimo jiné je u bazénu i kavárna s okouzlujícím výhledem na celé lázeňské centrum. Vede tam pohodlná cestička pro pěší ze zadní strany hotelu. Během mezinárodního filmového festivalu je hotel Thermal hlavní základna, kde se koná úvodní i závěrečný ceremoniál a jsou zde předávány ceny festivalu, Křišťálové glóby.
Sadová kolonáda – Hadí pramen se nachází v blízkosti sadů Antonína Dvořáka, kde tento významný hudební skladatel má i svou sochu. On sám navštěvoval Karlovy Vary velmi rád a často. Sadový pramen je naše první možná ochutnávka termální minerální vody. Můžeme si ho natočit do speciálního lázeňského hrníčku, který je možné zakoupit v mnoha místních obchodech nebo stáncích se suvenýry. Je zvláštní tím, že má porcelánové brčko, abychom si nespálili jazyk. Voda je velmi horká. Teplota pramenů je mezi třiceti a osmdesáti stupni. Voda tryská na konci překrásné litinové kolonády, která je dílem známých vídeňských architektů Fellnera a Helmera z konce devatenáctého století. U každého pramene najdeme vždy jeho název a teplotu. S vodou v hrníčku můžeme dále korzovat městem k dalším pramenům. Tento má pouze třicet stupňů, ale větší množství oxidu uhličitého.
Mlýnská kolonáda sousedí s pramenem Svoboda, který stojí samostatně pod bílým altánkem. Zde také můžeme ochutnat horkou minerální vodu. Pokračujeme k Mlýnské kolonádě, která je největší a nejreprezentativnější kolonádou v Karlových Varech. Byla postavena v novorenesančním stylu koncem devatenáctého století. Je dlouhá sto třicet metrů a její střechu nese sto dvacet čtyři korintských sloupů. Horní terasu zdobí dvanáct soch, které jsou alegoriemi měsíců v roce. Terasa je přístupná veřejnosti. V letních měsících se kolonáda využívá také jako koncertní místo. Hudba zpříjemňuje pobyt lázeňským hostům a také turistům. Mlýnská kolonáda zastřešuje pět různých pramenů. Poblíž Mlýnského pramene je umístěna busta architekta Josefa Zítka, který je autorem celé stavby. Opět si můžeme postupně natáčet vodu do hrníčku a odpočinout si na lavičkách před kolonádou nebo sledovat pstruhy v říčce Teplé. Na druhém břehu říčky je mezi ostatní zástavbou vidět malý červeně zdobený domek, který je nejstarším dochovaným barokním domem ve městě. Dům Petr, původně nazývaný U zlatého vola, byl postaven na začátku osmnáctého století. Majitel dostal povolení používat dům k ubytovávání turistů a k podávání jídla. Na konci devatenáctého století byla v domě po rekonstrukci vybudována první kinokavárna. Nyní je zde kasino.
Tržní kolonáda zastřešuje pramen Karla Čtvrtého, Dolní zámecký a Tržní pramen. Je to bohatě vyřezávaná, otevřená konstrukce, postavená ve švýcarském stylu. Objekt vznikl v místech, kde původně stály nejstarší karlovarské lázně. U vývěru pramene Karla Čtvrtého si podle pověsti sám císař léčil nemocné končetiny. Původně byly prameny zakryty jednoduchým altánem s promenádní halou. Tržní kolonáda byla postavena na místě staré karlovarské radnice, jako třetí ze čtyř současných karlovarských kolonád. Provizorní stavba, která byla postavena kvůli nedostatku financí na Fellenrův a Helmerův projekt pouze na dobu deseti let, svému účelu slouží dodnes. V prostoru levého křídla kolonády nad vývěrem je umístěn dřevěný reliéf, který zachycuje pověst objevení termálních pramenů. Naproti Tržní kolonádě vidíme moderní stavbu Vřídelní kolonády a také chrám Máří Magdalény.
Chrám sv. Máří Magdalény, původně obklopený hřbitovem, byl postaven ve druhé polovině čtrnáctého století na návrší nad Vřídelní kolonádou uprostřed města Karlovy Vary. Později byl renesančně přestavěn. Po několika požárech byl ve velmi špatném stavu, proto byl zrušen a byl vystavěn nový karlovarský chrám v první polovině osmnáctého století. V interiéru kostela si můžete prohlédnout bohatě zdobený barokní inventář z osmnáctého století. V podzemí chrámu stojí za pozornost unikátní pohřební krypta původního gotického kostela, ve které jsou uloženy kosterní pozůstatky ze zrušeného hřbitova. Kostel je veřejnosti přístupný pouze během bohoslužeb.
Pramen ve Vřídelní kolonádě vyvěrá ze dvou kilometrů pod povrchem a gejzír stoupá až do dvanácti metrů. Je to nejsilnější pramen v Karlových Varech. Původně stávaly nad vývěrem Vřídla pouze lehké přístřešky a pavilónky, které mohly být po opakujících se výbuších a překvapivých průvalech termy snadno obnovitelné. Již v osmnáctém století byl v sousedství postaven velký barokní Vřídelní sál, který byl odrazem uplatňování léčebných zásad Davida Bechera, jež zdůrazňovaly pití vody přímo u pramene. Koncem devatenáctého století byla po té na jejím místě postavena nová litinová Vřídelní kolonáda v pseudorenesančním stylu, také podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Na začátku druhé světové války byla však zkorodovaná konstrukce kolonády rozebrána a na dalších dvacet sedm let byla nahrazena dřevěným provizoriem. Současná brutalistická podoba Vřídelní kolonády pocházíí ze sedmdesátých let. Vřídelní kolonáda také zastřešuje další čtyři prameny různých teplot i obchody s keramikou a jinými lázeňskými produkty. Také je zde restaurace s kavárnou a veřejné záchody. Ve foyer prodávají teplé lázeňské oplatky. Občas se ve Vřídelní kolonádě konají různé výstavy. Vřídelní kolonáda je umístěna jako most nad řekou Teplou a v útrobách kolonády se nachází i veřejnosti přístupné prostory, kde vzniká procesem sedimentace vřídelních minerálů například Karlovarská růže. Prohlídku do podzemí je nutné objednat předem. Část této kolonády se rekonstruuje, proto byl pramen Vřídlo přenesen ven z objektu pod širé nebe.
První budova Městského divadla v Karlových Varech s názvem „Comoedi Haus“ stávala v místech dnešního Grandhotelu Pupp. Jednalo se o asi čtyřicet metrů dlouhou stavbu z prken a rákosí, která fungovala jako letní scéna italských operních společností, než během představení zřítila. Základní kámen prvního zděného divadla v Karlových Varech byl položen koncem osmnáctého století. Výstavbu inicioval a finančně zaštítil doktor David Becher. Prvním představením byla Mozartova opera Figarova svatba. Becherovo divadlo (neboli "Schauspielhaus"), jak bylo divadlo nazýváno, se nacházelo v místech dnešního Městského divadla. V divadle se postupně vystřídalo osmnáct ředitelů, z nichž nejznámějším je zřejmě Josef Lutz, který s úspěchem uváděl i ty nejnáročnější opery. Divadlo se však začalo potýkat s dalšími technickými a hygienickými problémy a muselo být zavřeno. Vznik dalšího divadla byl provázen technickými problémy a průtahy, které se týkaly stavební parcely, a poté byla dokonce zrušena soutěž o výstavbu. Složitou situaci navíc zkomplikovaly požáry Národního divadla v Praze, divadla ve Vídni a dokonce i požár starého karlovarského divadla. Z toho důvodu musely být návrhy přepracovány tak, aby splňovaly přísnější bezpečnostní předpisy. Nová budova divadla byla postavena na konci devatenáctého století v pseudorokokovém stylu architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem. Zcela novým prvkem bylo zavedení elektřiny, umožňující lepší osvětlení a ventilaci. Divadlo má dnes kapacitu sedm set diváků.
Grandhotel Pupp je nejreprezentativnější hotel Karlových Varů s kapacitou více jak dvě stě lůžek. Do historie hotelu se na počátku zapsali dva karlovarští starostové. První z nich Anton Deiml postavil roku tisíc sedm set Saský sál a protože na stavbu přispěl i saský kurfiřt Friedrich August, tak se mu říkalo Saský sál. Sedm let po jeho dokončení nechal na sousední parcele postavit jiný karlovarský starosta Andreas Wenzel Becher konkurenční Becheres Lusthaus. Podle sezónních obsluhujících číšníků z Prahy se mu říkalo Český sál. O šedesát let později přišel pracovat do Karlových Varů k místnímu cukráři Mitterbachovi cukrář Jan Jiří Pop, který se později začal podepisovat pod jménem Johann Georg Pupp. Ten se oženil s Mitterbachovou dcerou Franciskou. Manželé dobře naložili s věnem. Postupně odkoupili od rodiny Becherů Český sál. O osmdesát let později Puppova rodina odkoupila i druhý sál, tedy Saský sál a potomci později odkoupili zbytek okolních pozemků. Sály pak byly přestavěny na Parkhotel, který byl vzápětí rozšířen o další přístavbu. Koncem devatenáctého století začala výstavba Grandhotelu Pupp podle návrhu vídeňských architektů Příhody a Němečka, nikoliv často mylně uváděných architektů Fellnera a Helmera. V následujících dvou letech byl komplex budov dostavěn. Poslední předválečná úprava proběhla v roce devatenáct set třicet sedm. Od podzimu, už po připojení Sudet k Německu, se hotel prezentoval jako Grand- und Park- Hotel Pupp. Po druhé světové válce byl hotel znárodněn a konfiskací skončila rodinná historie Puppů v Karlových Varech. V padesátém roce minulého století byl hotel přejmenován na Grandhotel Moskva. V roce devatenáct set padesát sedm byl v některých reklamních materiálech uváděn hotel jako Grandhotel Moskva - Čedok. Dva roky předtím se totiž dostal do správy Čedoku, což byla během socialismu největší cestovní agentura. Jen několik dní po začátku sametové revoluce byl z průčelí odstraněn nápis Grandhotel Moskva a nahrazen tradičním Grandhotel Pupp. Následně byla zahájena příprava na přeměnu hotelu ze státního podniku na akciovou společnost. Za necelé další dva roky došlo k vyrovnání s dědici rodiny Puppů o využívání tradičního názvu Grandhotel Pupp, který pod tímto jménem nadále šíří slávu hotelu po celém světě. V Grandhotelu Pupp se za jeho dlouhou historii ubytovaly již tisíce známých osobností například: skladatelé Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven či Richard Wagner, ruský car Petr Veliký, rakouská císařovna Marie Terezie, anglický král Eduard VII., španělský král Juan Carlos I., norský král Harald V., herci Michael Douglas, Ornella Muti, Claudia Cardinalová či Danny DeVito, dále Otto von Bismarck, Napoleon Bonaparte, Franz Kafka, Giacomo Casanova, Karl Marx, Jurij Gagarin, Jaromír Jágr, Antonio Banderas, Renée Zellweger, John Malkovich, John Travolta a další.
Tento pravoslavný kostel je fascinující církevní stavba z konce devatenáctého století, která je součástí vilové čtvrti Westend, nedaleko od Hadího pramene. Je postaven podle vzoru chrámu v Ostankinu nedaleko Moskvy. Byl financovaný srbskou a ruskou lázeňskou klientelou a šlechtou. Je postaven na místě bývalé ortodoxní kaple a je to také nejstarší a nejvýznamnější pravoslavný chrám v zemi. Má půdorys řeckého kříže, a pět pozlacených kupolí nelze přehlédnout ani zvětší vzdálenosti. Nejsmutnější období zažil během druhé světové války, kdy sloužil jako sklad.
Nezapomenutelný zážitek s Premiant City Tour
